Sloni a jejich zuby

Sloni mají kly – ano, většina afrických slonů samčího i samičího pohlaví kly má. Některým samcům narostou kly krátké, zatímco jiní je mají několik metrů dlouhé (obr. 1). U slonic afrických se vyvíjí kly, které jsou podstatně menší než u samců. Většině asijských slonů narostou kly a některým asijským slonicím také. Kly jsou modifikované řezáky spíše než špičáky, které rostou ze zubního lůžka v horní čelisti o délce 1– 1,5 cm za měsíc (12 až 18 cm za rok). Sloni používají své kly při rytí, odlupování kůry ze stromů a někdy také při agresivních projevech u samců. Kly jsou hypsodontní, elodontní a aradikulární. To znamená, že mají dlouhé rezervní korunky, prořezávají se průběžně a nemají kořeny. Zárodečný apex klu se nachází v úrovni oka (obr. 2). Převážná část klu obsahuje dentin (známé také pod pojmem slonovina, slonová kost) a je pokryta cementem, který usnadňuje jeho průběžné prořezávání. Dřeň často sahá velmi blízko ke hrotu klu, je důležitá při zkracování klů u slonů chovaných v zajetí. Pokud je při zkracování klu dřeň obnažena, je nutné ji ošetřit přímým překrytím pulpy.

Moláry slonů jsou brachydontní a radikulární (nízké korunky zubů jsou determinovány růstem kořenů), k tomu dochází, když premoláry jsou molarizovány (tj. vypadají stejně jako moláry, podobně jako u koňovitých). Korunka každého moláru připomíná stavební cihlu. Zde je šest molárů v každém kvadrantu, každý molár se prořezává podle pořadí a je efektivní po dobu deseti let za předpokladu, že se slon dožije 60 let s aktivními moláry.

Kdykoliv při skusu můžeme pozorovat jeden kompletní molár nebo část dvou molárů. Moláry jsou lofodontní a mají transverzální hřebeny skloviny a masy dentinu a cementu. Moláry jsou formovány do sekcí (lofy) a od zubního lůžka směřují rostrálně. Na rozdíl od standardních brachydontních zubů směřují moláry kaudálně (obr. 3). Zuby progredují rostrálně, korunky jsou stále menší díky abrazi a kořeny se zkracují vlivem resorpce kořenů. Eventuálně, lofodontní zuby umístěné nejvíce rostrálně se stávají nosnými (obr. 4), a potom se zlomí. Zbytky (normálně malé korunky/fragmenty kořenů) jsou vyplivnuty nebo mohou být polknuty, pak pozorovány ve fécés. U starších slonů může dojít k uvolnění širší části zubu, při resorpci kořene pak zub vypadává ze zubního lůžka.

Běžné dentální problémy zahrnují zlomeniny klů s obnaženou dření a malokluzi zubů na lícní straně dásní. Vypadnuté úlomky molárů mohou způsobit problémy při žvýkání a někdy je nutné zub extrahovat, pro usnadnění přirozené rostrální migrace zubu a žvýkání. Bolest klů je podobná jakékoliv bolestivosti při onemocnění zubů. Mnoho slonů vykazuje při bolesti klů stereotypní chování.

Adresa autora:
MVDr. Jakub Košťál
Veterinární klinika u nádraží
Felixova 1635
Česká Třebová
e-mail: jkvvv@seznam.cz